Černoch s bílým srdcem

     V roce 1837 posílá panovník afrického kmene Ašantů svého syna a synovce holandskému králi Vilémovi I. jako zástavu, když s Holanďany uzavírá smlouvu, jíž umožňuje naverbování svých poddaných do nizozemské východoindické armády. Pro dva malé černošské prince se tak se dne na den zcela změní svět. A každý z nich se s tím vyrovnává po svém – jeden se usilovně snaží stát Evropanem a vytěsnit svou minulost, zatímco druhý zůstává tvrdošíjně věrný své africké identitě. Tragická osamělost obou hrdinů, která je v jejich novém životě všudypřítomná, jejich osud outsiderů, otázka vlastní lidské hodnoty a konflikt mezi touhou být sám sebou a snahou přizpůsobit se okolí jsou hlavní témata, jež autor na pozadí tohoto příběhu s rozvíjí. Činí tak s hlubokou empatií a nesmírnou lidskostí.

překlad: Veronika ter Harmsel Havlíková

z rozhovoru s autorem (2006):

... v té době jsem se setkal se svým přítelem a ten mi vyprávěl krásný příběh o dvou princích z Ghany, kteří byli přivezeni do Nizozemí a oba zde vyrostli – každý svým způsobem. Jeden se pokusil přizpůsobit, a druhý zůstal věrný svým kořenům. Rozhodl jsem se ten příběh vyprávět. Nejprve jsem si myslel, že by se z něj mohla stát opera nebo film, ale po deseti letech práce z něj nakonec vznikl román. A to byl začátek. Mezitím jsem psal hry a písně, ale nikdy jsem psaní nepřikládal význam. Začalo pro mě být důležité, až když jsem slyšel příběh o dvou princích. Prostě jsem ho musel vyprávět. Vyprávění mi nakonec trvalo celých deset let. Postupně jsem v něm poznával svůj smutek, zkušenosti z dřívějška. Během těch deseti let jsem o tom všem mohl přemýšlet, nahlížet z různých stran, jak žijí lidé, kteří se přizpůsobí, a jak lidé, kteří zůstanou sami sebou.